→Můj příběh←

13. ledna 2009 v 7:16 |  Kravinky ♥
Nahoru a dolů

Napsala Michaela Havránková


Jsem v Praze.Stojím nad starými zámeckými schody a mlčky koukám na rušno na schodech.Támhle pán venčí pejska, tu zase dvě stařenky klábosí…

,,Ale néé"zvolal stařeček na schodech. ,,Rozsypaly se mi mince" Rychle zbystřím a bezhlavě se vrhnu ze schodů dolů.Pochytám všechny mince,zvednu hlavu od země a zpozoruji, že jsem úplně na konci schodů.Otočím se, a rychle spěchám zpět nahoru do schodů.Přistoupím ke starému pánovi celá udýchaná ale nakonec s úsměvem mu mince dám.Dědečkovy se rozzáří oči a poděkuje mi. Slušně kývnu hlavou a jen řeknu že není zač.Stařeček ale něco hledá ve své brašně. ,,Už to mám" povídá. A starýma rukama mi podá staré,malé a kulaté zrcátko. ,,Na, tu máš.Vše co si budeš přát a budeš potřebovat ukaž zrcátku a řekni slovo …odraz a název věci ,kterou si přeješ…" Zůstanu stát jako opařená a hledím na zrcátko v mých dlaní. ,,Ale pane,já už na pohádky dávno nevěřím!!" Chci mu zrcátko vrátit a proto od něho zvednu oči ale…ale starý pán je pryč! To není možné!! To je jen sen! Štípnu se pro jistotu do ruky…au! Co teď?

Nevěřím vlastním očím! Zradily mě!

Couvám pomalu do stany schodů abych se posadila a….,,A pardon!" málem jsem šlápla na chudáka žebráka.Taky aby ne,to není moc dobré místo na žebračení.Hodím mu do starého ,černého klobouku minci a pokračuji dále pomalu dolů ze schodů.Mám hlavu plnou samých otázek! Mám to zkusit? Co když je to jen nějaký hloupí vtip?Ale ne, zkusim to.

Pomalu se rozhlédnu kolem sebe ,po schodech.Je tu čím dál víc rušno.Co bych si tak mohla přát? Při pohledu na manželský pár mi svitlo. Nastavím zrcátko na noblesní oblek krásného muže….,,odraz…oblek" vykoktala jsem ze sebe! Chvíli mi přišlo že vše najednou utichlo, ale co to? Koukám na schody před sebou a na nich leží krásný oblek.S nadšením se za ním rozběhnu,popadnu ho a zamířím k žebrákovi.,,Tady máte pane,vezměte si ho bude vám určitě slušet" Žebrák se radostně usměje a chraptivým hlasem poděkuje.Jsem nadšením bez sebe! Fungovalo to a ještě jsem pánovi udělala radost!Jsem hloupá, že jsem za tak skvělý dárek slušně nepoděkovala jak se má…

Začalo se stmívat a lidé pomalu odcházeli domů.Jen ti ,co si chtěli udělat romantickou procházku zůstali.Dokonce i žebrák někam odešel.A já pomalu,pomaloučku scházím schody a jdu domů.Doma jsem si pak zrcátko schovala do krabičky,kterou sem na něho vyrobila.Aby jej nikdo nenašel…

Uplynulo několik týdnů a já den co den v ten samí čas na těch samých schodech vyhlížela toho starého pána.Chtěla jsem mu poděkovat,ale neobjevil se.Kdoví,jestli se vůbec ještě někdy objeví…

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama